Jiří HanzelkaRecensioni

Sociálně kritická studie o hospodářském a sociálním stavu na území mezi Uralem a Dálným východem, vypracovaná v r. 1964.

Pozoruhodné je, že závěry, ke kterým cestovatelé došli, se podobají jako vejce vejci těm, na kterých se usneslo dnešní vedení v SSSR (předmluva pochází z dřívějších let). Pravda, až po dvaceti letech. Pro ilustraci ocituji jen jednu větu, která i terminologií připomíná dnešní nářky nad brzdícími mechanismy. Hned v úvodu Zprávy autoři říkají: „Začal nám mnohde na sovětském Dálném východě a na východní Sibiři tok denního života připadat jako obrovský, mocný automobil, jehož řidič jednou nohou šlape na plyn až k podlaze a druhou nohou – na brzdu. Současně!“

Desátý – jubilejní svazek ze svých poutí začínají Hanzelka a Zikmund v Západním Pákistánu, v Karáčí. Podnětem k tomu jim bylo Mohendžodáro, kde stanuli u kolébky indických dějin – ostatně vlivy prastarých kultur je provázely celou cestu. Oblastí Paňdžábu, proslulého Pětiříčí, se dostali na půdu Indie a spěchali do hlavního města Dillí. Jako praví novináři se nedali odradit nepřízní byrokracie a udělali vše, aby přišli mezi lidi, aby poznali zvláštnosti jejich života a myšlení, aby pochopili duši této obrovské země. Země žijící ve stínu populační exploze, kde ještě nevymizelo kastovnictví a kde každá moderní myšlenka musí svádět těžký boj se staletými předsudky a s náboženskou zaostalostí. A přece je to země, jež svou velikostí a tisíciletou kulturou je předurčena sehrát důležitou úlohu v Asii i ve světě.
Tímto kontinentem procházeli naši cestovatelé s otevřenýma očima. Všímali si denního i nočního života na ulicích, přihlíželi práci svérázných řemeslníků, zajeli za jóginy a askety, setkali se s různými "svatými" muži i filosofujícími šarlatány, zúčastnili se jako čestní hosté sikhské i hinduistické svatby, byli svědky hromadných "očistných" koupelí i zvláštních pohřebních obřadů.
V ráj na zemi se jim proměnil pobyt v Kašmíru. Na hausbótu uprostřed plovoucích zahrad psali své reportáže a přátelili se s místními rybáři.
A Nepál považují autoři za nejzajímavější ze sedmdesáti zemí, jež do té doby procestovali. Na nevelkém území je tu soustředěno sedm z deseti nejvyšších hor naší planety, a přece je to země úrodná, dávající až čtyři sklizně do roka. Byla příznivá i našim cestovatelům, setkali se tu nejen s nepálským králem a s jednou živou bohyní, ale i s přemožitelem nejvyšší hory světa Hillarym.
O svém subkontinentu píšou autoři zasvěceně, s osobní svědomitostí, nezakrývají složitost různých politických jevů. A i když zůstávají věrni svému původnímu stylu, jejich rostoucí autorská zkušenost se jasně odráží i v literární úrovni nových svazků.

Výbor z cestopisů "Tam za řekou je Argentina", "Přes Kordillery" a "Za lovci lebek" uspořádal Jiří Růžička.

3. zväzok cestopisu vedie po stopách burských osadníkov k mysu Dobrej Nádeje, územím Juhoafrickej únie, Basutskom a Natalom do Durbanu a Kapského Mesta. Svoj záverečný dojem o Afrike zhrňujú autori takto: "Dnešná Afrika to je sopka ktorej podzemie sa otriasa strašlivou, dodnes ešte spútanou silou. Ale i táto sopka vybuchne a jej čistý plameň spáli všetko nečisté, sebecké a nemravné, čo sem naniesli samozvaní vládcovia z Európy a ich novodobí súperi z Ameriky."

Známi cestovatelia M. Zikmund a J. Hanzelka vás počas čítania tejto knižky zoznámia s Afrikou, jej históriou, prírodnými krásami i zaujímavosťami. Opisujú v nej svoje dojmy a poznatky, nadobudnuté počas cesty autom z Prahy, naprieč Európou, až do ďalekej Afriky. Ich cesta sa začala v roku 1947.

Známi cestovatelia M. Zikmund a J. Hanzelka vás počas čítania tejto knižky zoznámia s Afrikou, jej históriou, prírodnými krásami i zaujímavosťami. Opisujú v nej svoje dojmy a poznatky, nadobudnuté počas cesty autom z Prahy, naprieč Európou, až do ďalekej Afriky. Ich cesta sa začala v roku 1947.

Vybrané kapitoly z populárních cestopisů s obrazem zeměpisného, národopisného, kulturního, společenského i hospodářského a politického charakteru typických oblastí Jižní Ameriky.