Michael Cooper (2) (1930–2018)
Autore di They Came to Japan
Per altri autori con il nome Michael Cooper, vedi la pagina di disambiguazione.
Opere di Michael Cooper
Etichette
Informazioni generali
- Nome legale
- Cooper, Michael John
- Data di nascita
- 1930
- Data di morte
- 2018-03-31
- Sesso
- male
- Luogo di nascita
- London, England, UK
- Luogo di morte
- Honolulu, Hawaii, USA
- Luogo di residenza
- London, England, UK
Tokyo, Japan
Honolulu, Hawai'i, USA - Istruzione
- University of Oxford (PhD)
- Attività lavorative
- historian
journal editor - Organizzazioni
- Society of Jesus
Monumenta Nipponica (editor)
Asiatic Society of Japan (former president) - Premi e riconoscimenti
- Order of the British Empire (MBE)
Ordem de Merito
Utenti
Recensioni
Liste
Asia (1)
Potrebbero anche piacerti
Autori correlati
Statistiche
- Opere
- 5
- Utenti
- 96
- Popolarità
- #196,089
- Voto
- 4.0
- Recensioni
- 2
- ISBN
- 96
- Lingue
- 2
Kdybyste toto upozornění přehlédli, mohli byste se svou chalupou špatně skončit, třebaže začínáte velice dobře — vyhledáváním odborné literatury a touhou po sebevzdělání.
Tahle knížka není ani tak odborná, jako spíš upřímná. Vznikala v letech, kdy se začala zdvihat mocná vlna chalupářství. V letech, kdy lidé jako by se rozkročili přes několik století najednou: zrozeni ve století dvacátém stojí jednou nohou v kosmickém, dvacátém prvním století, zatímco tou druhou, chalupnickou nohou, se opírají o devatenáctý či ještě dřívější věk doškových a šindelových střech svých pradědů. Od pondělního rána do pátečního odpoledne stojí za pultem, u elektronkových počítačů, soustruhů, řídicích pák či registratur a v pátečním podvečeru — obtěžkáni nevídaným množstvím převelkých a nesourodých zavazadel — navracejí se do časů F. L. Věka, M. D. Rettigové či rychtáře Vaváka. Jenomže se nepřevlékají za F. L. Věka, nýbrž do zednického, zahradnického či jinak hastrošovitého oblečení a až do nedělního podvečera zakoušejí dobrodružství, hrdinství, útrapy i velkolepost fyzické práce.
Chci jim — spolu s Vladimírem Renčínem — vzdát touto knížkou alespoň drobný dík. Za to, že po těch sobotách a nedělích zachránili více chalup, než kolik jich je ve všech evropských skansenech. Za to, že se upřímně a bez proklamací naučili ctít a obdivovat práci lidských rukou. A že se naučili v tichých stěnách svých staronových stavení ani ne tak odpočívat, jako spíš přemýšlet.
Kdyby se naučili jenom tohle, byl by to dostatečný důvod, abychom my dva sedli ke svým stolům a připravili jim s nesmělým, ale vděčným srdcem tyto stránky. Už proto, že jsme jedněmi z nich.… (altro)